Naše školství je takový těžkopádný dinosaurus, který nestačí dostatečně rychle reagovat na změny, které ve společnosti probíhají. Na postu ministra školství se dlouho nikdo neohřeje, a jestli něčeho přibývá, tak hlavně papírování. Učitel už na výuku pomalu nemá přes samé papíry čas. Peněz je neustále málo a odborný personál chybí. Učitelé stárnou a mladým se do škol za těch podmínek, které v nich panují, moc nechce. Vydrží tam rok-dva a pak si jdou hledat místo někam do soukromé sféry.

Zmodernizovat školství a upravit školní osnovy není zrovna jednoduché. Jenom napsat a vydat novou učebnici trvá několik let. V tu chvíli už je vlastně zase zastaralá. Největším problémem nebudou ale školní učebnice a pomůcky, nýbrž lidský faktor. Mladí učitelé jsou vzděláváni těmi starými, kteří nejsou schopni připravit je ve většině případů na současné děti. Ty už nemají zájem o biflování a nenechají se k němu ani přemluvit. Jsou drzejší, vyznají se v moderních technologiích často lépe než učitelé a nechtějí se nudit. Zaujmout je není lehké. Je třeba fantazie, jiného přístupu a komunikace. Dnešní učitel by neměla být autorita chrlící ze stupínku informaci za informací, ale partner, který si bude s dětmi vyměňovat názory a bude jim umět naslouchat.

Hlavním kamenem úrazu je dnes ve školách IT výuka. Začíná se s ní pozdě, ačkoliv by děti mohly potenciál, který jim počítač a hlavně internet nabízí, využívat již od prvních ročníků. Dnes již nejde o to, dostat dětem všechny informace do hlavy, ale naučit je, jak se k informacím dostat, když je budou potřebovat. Ukázat jim, co všechno mohou na internetu najít. Jak obrovská studnice informací a vědomostí to je. Varovat je před tím špatným, naučit je opatrnosti při komunikaci na sociálních sítích, ukázat klamy a nepravdy, které lze také po internetu šířit. Ale to vypadá ještě na dlouhou cestu.