Někteří lidé dokážou být velmi senzitivní a to do té míry, že každý den slyší to, co vidí. Je to poměrně obtížně představitelné, ale názornou ukázkou budiž příklad videa, kdy beze zvuku bliká majáček auta, lidé chodí po ulici nebo blikající neonové značky, všechny tyto obrazy potom vyvolávají v mozku dojem, že je video nahlas a skutečně je slyšet ruch z ulice a siréna majáčku. Tomuto ,,postižení‘‘ se říká syntézie.

Při jednom experimentu na potvrzení syntézie uvedl jeden z pěti lidí, že slyší zvuk, ačkoli video bylo potichu.

Vědcům, když dáte problém, snaží se ho definovat, určit jeho rozsah a najít příčinu. Domněnkou, proč syntézie u některých lidí nastává, je přenos (spíše tedy únik) informací z části mozku zabývající se vizuálním podněty do té části mozku, která je zodpovědná za příjem a filtraci zvuku.

V nové studii vědci oslovili více než 4 100 dobrovolníků, kteří dokončili on-line průzkum, který je vyzval, aby vyhodnotili, kolik zvuků vnímali v sérii 24 tichých filmových klipů. Každý klip byl dlouhý jen 5 sekund a ukázal buď skutečnou událost přirozeně spojenou se zvukem (např. policejní světla blikat sem a tam, nebo kladivo pomalu rozbíjející televizní přijímač) nebo abstraktnější vizualizaci pohybu (například vícebarevné koule vířící kolem bílého pole).

Po sledování každého klipu účastníci hodnotili, jak silně tichý záznam vyvolal zvuk na stupnici od nuly do pěti. Výzkumníci také požádali průzkumníky o zodpovězení některých základních otázek, jako například, zda mají zvonění uší, slyší hudbu v hlavě apod.

Výsledky studie ukazují, že výskyt vizuálně vyvolaných zvukových odezev je ještě větší. Není divu, že videozáznamy, které ukazovaly události, které přirozeně předpovídaly zvuk, získaly nejvyšší celkové skóre pro zvukovou stopu.

Podle výzkumníků může prevalence tohoto synestézního účinku poukazovat na relativně přímý účinek vizuální stimulace na sluchovém zpracování v nízké hladině, což naznačuje, že lidské senzory pro zvuk a vizuální zpracování jsou důvěrněji propojené.