Spousta lidí se tak trochu štítí dobrovolnictví. Už jen nedávná imigrantská krize docela dosti zasáhla reputaci jakékoliv neziskovky v této zemi, byť ty největší státní neziskovky, které každoročně spolknou miliony korun, jsou vlastně fotbalové kluby. Je poněkud odpudivé vidět stovky lidí na internetu, jak si utrousí slovo ohledně lidí, kteří obětují svůj čas a své peníze proto, aby pomohli druhým. Je ještě smutnější vidět, jak roky práce a dřiny, odříkání, jdou vniveč, zatímco si pár politiků honí triko. Valná většina lidí nechápe dobrovolnictví – proč? Protože za a) v tom nejsou peníze ani žádný jiný zisk obdobného charakteru. A za b) je to žrout času.
Zachraňte seniory, přidejte seniorům
Spousta lidí používá argument typu „a co naši senioři“, ale přitom vlastní rodiče strčí při první šanci do domova, aby mohli prodat jejich dům. Senioři končí buď někde u svých milosrdných dětí, které se rozčilují pokaždé, když musí dojet s rodičem k doktorovi anebo jsou strčení v těsných pokojích domova důchodců, kde pomaličku čekají na smrt. A tito zachránci seniorů, kteří si co možná nejvíce masírují svůj vlastní egoismus na vlně národního uvědomění, nenavštívili důchodce ani jednou za celý svůj život. Spousta lidí se vydává na Vánoce za těmi, kteří nemají tolik štěstí a nemají s kým strávit Vánoce, zatímco tito hrdinové nové doby sedí doma u televize a dívají se na sté vysílání Popelky. Krása.
Nikdo se nechce dívat do zrcadla
Lidé řvou pro omezení financí pro neziskovky, ale vůbec si neuvědomují, že kdyby tu nebyli lidé, kteří obětují svůj vlastní čas, který by mohli trávit tisíckrát jinak, tak celá naše slavná společnost dostane pořádně přes packy. Stát nedokáže a není schopen pokrýt všechny oblasti lidského života. Česko potřebuje neziskový sektor stejně tak jako občanskou společnost, kterou se do teď nepodařilo vybudovat. Pokud člověk nemá na to jít nalévat polévku bezdomovcům, měl by alespoň pomoci jinak, například podporou těch, kteří to dělají. Minimálně by bylo dobré zjistit si na vlastní kůži, co to všechno obnáší.