Každé dítě potřebuje matku a také otce. Existuje mnoho rodin, kde to funguje tak, že jeden z rodičů chybí nebo mají rodiče střídavou péči. Něco takového ale není ideální. Proč? Protože danému dítěti toho může v životě spoustu chybět. Pokud se například dané dítě vyskytuje častěji u matky, než u otce, může mít v budoucnu problém s výběrem vhodného partnera. Často si děti vybírají svou druhou polovičku na základě chování svých rodičů a to, i když si mnozí z nás něco takového neuvědomují.

Pokud je zase naopak dané dítě více s otcem, mohou mu chybět některé sklony, které mohou dítěti poskytnout pouze matky.

Je velmi důležité, aby rodina byla celá a nejlépe po kupě. Bohužel může se stát, že to dojde tak daleko, že si dva lidé přestanou rozumět nebo si například jeden z rodičů najde jiného partnera a rodina se tak rozpadne, ale pokud dva chtějí dítě, měli by si uvědomit, že pro dítě to nebude dobré, pokud někdy dojde k tomu, že se rodina rozpadne a to ještě navíc v mladém věku daného dítěte.

Jistě víte, že existuje mnoho matek, které jsou samoživitelky a s otcem daného dítěte nechtějí mít nic společného. Věřte, že i když se taková žena pokusí dát dítěti maximum, stále mu bude chybět mužský vzor a může se to projevit v životě daného dítěte a to zejména v jeho budoucím vztahu.

Je také mnoho párů, které i přesto, že si již nerozumí, zůstávají kvůli svým dětem pospolu, aby to na jejich děti nemělo žádný dopad. Tyto páry se mnohdy snaží vztah udržet do doby, než děti odrostou a například se odstěhují. Teprve poté se rozhodnou například pro rozvod. Něco takového je rozhodně psychicky velmi náročné a mnohdy jde velmi těžko maskovat, že je vše v pořádku.

Bohužel se do něčeho takového může dostat každý z nás. Je na každém, jak se k něčemu takovému postaví. Je ale potřeba myslet jak na sebe, tak i na své dítě.

S partnerem/partnerkou jste už spoustu let a bojíte se toho, že se z vašeho vztahu vytratí láska? Bát se nemusíte. Není čeho. Pokud je váš vztah pevný, láska přetrvá. Zde je několik typů, jak tomu napomoci.
Nejdůležitější je přijmout svého partnera takového, jaký je. Nesmíte si myslet, že ho změníte. Nezměníte. Pokud vaše drahá polovička není romantik, nikdy jím nebude. Nepokoušejte se ho/jí měnit. Souvisí s tím však další věc. To, na co on úplně není si vezměte do parády vy. Pokud vás váš drahý miluje, pochopí, že pro vás je to důležité a nebude namítat nic proti tomu, když přijde domů po náročném dni a tam na něj bude čekat dobrá večeře při svíčkách a postel plná okvětních plátků.

Buďte tolerantní. Ale do jisté míry. Ve vztahu musí být oběma jasné, co tomu druhému vadí doopravdy. Těchto věcí je třeba se vyvarovat a vy si za nimi musíte stát. Nesmíte však vyšilovat a kritizovat za vše! Je třeba tolerovat. Že váš muž přišel o dvě hodiny později z posezení s kamarády, nebo že vaše žena utratila o tisíc korun víc, než slíbila, že za ty krásné hadříky utratí? To přece není nic strašného!
Smějte se. Není nic krásnější než rozesmát svou lásku. A je to to nejdůležitější, co ve vztahu existuje. Vždy budete mít krásný pocit, když toho druhého rozesmějete. A toto je potřeba i po letech. Jistě víte, co na něj platí, máte svoje soukromé vtípky. Buďte šťastní a smějte se. Společně, ale i sobě. Ale jen v dobrém!

Naslouchejte. Zmínil se váš přítel/přítelkyně o tom, že by se chtěl podívat na konkrétní zámek? Připravte sami tento výlet a jen mu ho oznamte. Mluví o knize, hře nebo čemkoliv jiném? Pokud máte možnost, pořiďte mu danou věc. Ale jen tak. Ne k narozeninám nebo svátku. Prostě jen tak, protože posloucháte a milujete.
A v neposlední řadě? Nebuďte nároční a nemějte přehnaná očekávání. Všichni jsme jen lidi a nejsme dokonalí. Vztahy ve filmech jsou pouze filmem. Neexistují. Nemějte nereálná očekávání a buďte šťastní z drobností.

Výuka jízdy na koni spočívá ve třech základních krocích. Jezdec začátečník se nejprve seznamuje s teorií a vzápětí se posadí na hřbet, aby praktikoval základní dovednosti. Zpočátku je kůň voděn v kruhu na lonžovém popruhu a pod dozorem cvičitele si přivyká na rytmus chůze. Základem jsou nohy posazené v třmenech tak, aby lýtka svírala hrudní koš a tzv. pobízela zvíře vpřed. Poloha nohou se vyznačuje opěrou špičky chodidla ve třmenu a zároveň paty směřující dolů, řada začátečníků se domnívá, že jsou zvířata ovládána pohybem rukou, ale největší práci jezdec provádí nohama a zaměstná především vnitřní stehenní svaly.

Někdy se výuka může koncipovat i v jízdě bez sedla, neboť právě souhra rytmu pohybu je podstatná. Například westernová sedla mohou svou robustností vyvolat dojem, že se v nich pohodlně sedí, a že se pouze člověk vozí, ovšem základ pobízení lýtky, pata směrem dolů ve třmenech a pevný stisk nohama jsou základním prvkem, bez něhož se žádný jezdec neobejde.

Druhy sedel

Ta se dělí do dvou základních typů – na anglická a westernová. Vzájemně se od sebe liší již na první pohled, i když jejich základní funkce jsou shodné. Anglická jsou konstruována s ohledem na sportovní charakter jízdy, mají sice menší dosedovou plochu, ale jsou dobře vypolstrovaná. U westernových se klade důraz na pohodlí, jsou širší a lépe se na nich rozloží těžiště. Zároveň jsou tu i širší třmeny, této přednosti se využívá spolu se speciální obuví k tomu, aby se při případném pádu noha ve třmenu nezasekla. Jistě vám neuniklo, že měli na divokém západě jezdci na nohou boty s vyšším podpatkem, které se do třmenu nemohou zaklesnout, což by při pádu z koně mohlo způsobit vážný úraz.

Sedla pro westernové ježdění se dále dělí na několik základních typů v závislosti na pracovní činnosti nebo sportovní soutěži. Nejčastěji se setkáte s modelem tzv. „all around“, což je univerzální typ pro běžné rekreační ježdění i pro soutěžní disciplíny. Speciální a velmi těžký a pohodlný výrobek pro práci v terénu se nazývá „cutting“, soutěžní modely jsou známé pod názvy „reining“ nebo „trail“.