Mezilidské vztahy jsou složité. Ať už jde o partnerské, rodinné, kamarádské, pracovní nebo sousedské. Některé trvají celý život, některé jsou pouze krátkodobé, přesto v nás zanechají, v dobrém i špatném smyslu, nezapomenutelný kus života. Každý vztah, pokud chceme, aby byl kvalitní, vyžaduje notnou dávku tolerance a vstřícnosti.

Nejčastěji propíraný je vztah partnerský. Většina z nás, více či méně povedený, zažila. Jsou takové páry, které spolu vydrží celý život a přes problémy, které jednou za čas nastanou v každém vztahu, se dokáží úspěšně přenést. Soužití dvou lidí vyžaduje určitou dávku tolerance od obou zúčastněných. Neměli bychom zapomínat na to, že v každém vztahu musí fungovat určitá svoboda. Není tím myšleno, že druhému z partnerů budeme mlčky tolerovat nevěru a považovat ji za dostatek poskytnuté svobody. Správně míněný druh svobody je, ale důležitý. Každý se potřebujeme občas volně nadechnout a třeba se na chvíli věnovat svým koníčkům, přátelům nebo se chceme jen o samotě projít. Musíme si uvědomit, že nemůže ve vztahu jeden druhého dusit neustálou přítomností.

Se svobodou jde ruku v ruce důvěra. Až se váš partner odebere za svými aktivitami, možná vám začne v hlavě hlodat červíček pochybností. Odešel tam, kam mi řekl? Nelže mi? Důvěra je právě o tom, že partnera nebudeme podezírat, pátrat a budeme věřit pevnému vztahu. Vzájemná partnerská důvěra je totiž osvobozující. Budeme-li důvěřovat sami sobě, budeme důvěřovat i druhému. Nesmíme, ale zapomenout na to, že důvěra se nedá vynutit.
Buďte přirození. Jen tak mohou být partneři sami sebou. Přetvářka do vztahu nepatří. Pokud milujete, respektujte svého partnera, nechtějte ho měnit a nesnažte se s ním manipulovat. Milujte bez podmínek a nechtějte stále slyšet ujištění, že vás partner nikdy neopustí.
Nesnažte se milovaného člověka vlastnit. Ublížíte jemu i sobě. Takový vztah nemůže kvalitně fungovat.