Spolu s námi lidmi žije na světě i celá dlouhá řada zvířat. A některá jsou tu dokonce déle než my lidi sami. Jsou tady tvorové natolik různorodí, že z toho i oči přecházejí. Jsou tu zvířata domácí i divoce žijící, místní i exotická, malá i obrovská. A jak je my lidi vnímáme?

Některá zvířata máme my lidi rádi. Třeba i tak rádi, že si z nich děláme svoje domácí mazlíčky, když to jde. Sem patří třeba psi, kočky, morčata, akvarijní rybičky, kanárci v kleci a podobně. Když takové zvíře chceme, někde si ho koupíme nebo ho třeba i od někoho dostaneme a pak s ním sdílíme svůj domov. A je to pro nás třeba i lepší přítel než někdo z lidí.

Některá zvířata mají rádi ale jenom někteří lidi. Někdo si je oblíbí, ale někomu se třeba i hnusí. Někdy i bezdůvodně. A někdy nemají některá zvířata rádi třeba alergici, kterým vadí třeba chlupy ze srsti.

Některá zvířata u nás lidi taky chovají, ale už ne doma. Pro některá máme speciální objekty, kam je umísťujeme. Třeba kvůli jejich velikosti, zápachu a tak. Máme tak hovězí dobytek v kravínech, koně ve stájích, ovce v ovčínech, kapry v rybnících, exotická zvířata v zoologických zahradách. Tam je využíváme nebo se tam na ně chodíme dívat pro zábavu a poučení.

A ostatní zvířata žijí prostě divoce. Někdy jim pomáhají myslivci, někdy ochranáři nebo stát, ale jinak se jim nevěnujeme. Ať si žijí, jak se jim chce. Nanejvýš jim nějak zabráníme v pronikání tam, kde nám můžou škodit nebo vadit.

A tak tu spolu žijeme. Někdy se snášíme a někdy si nevědomě nebo i vědomě taky ubližujeme a škodíme. Někdy my lidi zvířatům a někdy zase ta zvířata lidem. A když se nad tím zamyslíme, pak jsme my lidi horší než zvířata. My totiž někdy ubližujeme zvířatům i schválně. Kdežto ona ne. Třeba krtek nechápe, proč by nám neměl ničit trávník a zahradu, a ptáci neví, proč by nám neměli kálet na auta nebo na nás, když je kolem tolik místa.

Jeden z hodně využívaných takzvaných papírových psů je výstava. Mrkněme na trénování pejsků na výstavy a od kdy by se mělo začít trénovat?

Výstavy psů nejsou pouze o tom přijít se psem na konanou akci a děj se vůle boží. Pro úspěch je nutné opravdu pracovat na jeho předvedení. Důležité je, aby si nechal sáhnout na jeho stavbu těla, aby rozhodčí mohl posoudit jeho kostru. Dále je nutné, aby dokázal rozhodčímu ukázat skus a stoličky i vzadu v tlamě. Dále sáhnutí na genitálie, dokázal elegantně běžet po boku svého páníčka v kruhu i s jinými psy a v neposlední řadě se jedná také o postoj pejska. Nemluvě o tom, že musí zůstat v klidu, rozhoduje i jeho projevování povahy před posuzujícím rozhodčím.

Toto všechno spolu musíte zvládnout. Nejlepší je začít s tréninkem od štěněte, protože učit staršího psa je velice těžké a také pokud chcete psa mít jako chovného psa, musíte to stihnout do požadovaného věku.

Učení tohoto stylu poslušnosti je nutné zahrnovat spousty pamlsků jako odměňování chtěného chování. Tím tedy i říkám, že musíte učit pozitivní metodou.

Učení na ukázání zubů – nejlepší metodou je to, když pejskovi už od štěněte čistíte zuby. Pejsek si zvykne na sahání do tlamy. Pokud máte zvládnuto a ukáže pejsek zuby Vám, zkoušejte to i s jinými lidmi – s kamarády, rodinou.

Učení běhu – snažíme se s pejskem běhat s pamlskem v blízkosti mordy. Když si zvykne na určité tempo, můžeme přestat dávat pamlsek k tlamě a odměňujeme po krátké vzdálenosti – třeba jen půl kolečka dalším mlsem.

Učení postoje – Pejsek hlavně musí zvládnout povel „stůj“ a to učíme tak, že pokaždé když pejsek stojí, odměňujeme ho za toto chování. Když máme zvládnuto postoupíme dále do určené pozice. Nasměrujeme si pejska, jak potřebujeme a případně mu upravujeme packy tak, aby byli rovně.

Mysleme vždy na to, že je každý trénink pro pejska náročný, takže ho nemůžeme trýznit dvacetiminutovým tréninkem, ale začneme třeba na pár minutách.

Konečně přišla na řadu velká změna. Ortodoncie už není jenom nepříjemné sezení u zubaře. Díky celkové problematice přichází na řadu krása a elegance. Úsměv, který bude zářit. Dejte šanci svým zubům. Nestyďte se za to, že je máte a právě naopak, dejte je na obdiv všem.

Nestyďte se za svá rovnátka

Nosit rovnátka už není v dnešní moderní době nic mimořádného. Stále však tento faktor spousta lidí vnímá jako nějaký negativní prvek. Z těchto důvodů se rovnátka vyrábí také ve verzi takzvané neviditelnosti. Čím méně jsou vidět, tím jsme raději, protože se cítíme příjemněji.

Rovnání zubů
Samotné rovnání zubů je poměrně složitý proces. Celková léčba trvá delší dobu, ovšem výsledek stojí za to. Rovnání zubů je možné u všech věkových skupin. Začíná se většinou již v dospívání, kdy se zuby dají krásně dorovnat, jakmile rostou. U dospělých pacientů jsou již plně vyvinuté, takže tam zase víme, do čeho jdeme.

Mladším ročníkům věnujeme velkou péči. Snažíme se o maximální podporu a pochopení. Vyrobit můžeme barevné typy rovnátek. Dokonce některé mohou být s obrázky. Takovéto typy bývají snímací, často používaný výraz je vyndavací.
U dospělých lidí se většinou setkáváme s plnohodnotnými rovnátky. Nejčastěji se jedná o typ neviditelných rovnátek. Vybrat si můžete například moderní snímací typ Invisalign.
Fixní typy mohou být na bázi kovu nebo jiným způsobem estetické.

Celý proces má několik různých částí:

1. Zhotovení potřebné dokumentace.
2. Seznámení s pacientem.
3. Následuje vstupní konzultace.
4. Diskuze o tom, co pacienta obtěžuje, jaké má požadavky a představy.
5. Další etapou je najít vhodné řešení problémů.
6. Nezbytné je klinické vyšetření, které nám dá větší a rozsáhlejší podrobnosti o vašem konkrétním chrupu.
7. Vyhotovení otisků chrupu – nepříjemné leč naprosto nezbytné.
8. Dokonce i rentgenové snímky jsou zapotřebí, abychom problematiku mohli pochopit z jádra problémů neboli ihned od základu.
9. Pak už se můžeme domluvit na konkrétní léčbě a na příští schůzce.